Chrámové tanečnice

Manželství s nesmrtelným bohem

Z doby kolem roku 300 před Kristem existují písemné zmínky o takzvaných devadasi, chrámových tanečnicích, které tancem uctívali jisté bohy a byly s nimi často rituálně oddávány. Až do 19.st měli zajištěné dobré živobytí, zčásti v nejvyšším blahobytu a uznání. Především tanečnice z jižní Indie byly uzávány po cele zemi. Zánik chrámovych tanečnic nemají na svědomí islámští mogulčtí vladci, ti tanec podporovali, i když ne jako neco božského ale spíše jako svetské pobavení. Daleko větší zodpovědost nese západní obraz sveta, který se při konoliálním období rozrustal a ovlivnoval i hidi smýšlející knížata.

 

Zánik Chrámovych tanečnic

Náhle se stal problém z něčeho, co tanečnice konaly pravděpodobně celou dobu: Oddavaly se kněžím a příležitostně i náhodnym poutníkům. Pokud byly materiálně zajištěny ochranou knížat, činily tak jistě dobrovolně. Nebot' nesmrtelny bůh muže sice představovat ideál manžela, avšak pouhé eroticko-extatické rituální tance jeho tělesnou nepřítomnost zcela nahradit jistě nedokázaly. Tanečnice byly zavrženy a bez materiální podpory. Byly označeny za prostitutky a mnoho chrámu bylo zavřeno a zdálo se že i snimi se vytratí chrámové taneční umění, které postaletí formovalo klasicky indicky tanec.

 

Vzkřísení indického tance

Existovalo však nekolik málo rodin, které byly hrdé na to že vychovali chrámovou tanečnici. Tyto rodiny byly angažované a mecenáši. A proto byla založena akademie tance MADRAS MUSICAL AKADEMI a nasledovali další instituce pro vyzkum a ochranu tradičního tance. Mladí a angažovaní tanečníci oživují stré záznami s indickou mytologií.